
Restituce je navrácení něčeho do původního stavu.
V majetkověprávních vztazích se takto nazývá navrácení státem neoprávněně odebraného majetku původnímu majiteli. Restituce lze tedy chápat jako opravný prostředek po násilné konfiskaci nebo znárodnění majetku státem.
V České republice je tímto termínem označováno navrácení znárodněného nebo konfiskovaného majetku bývalým soukromým vlastníkům, církvím a jiným institucím. Tento proces začal probíhat na základě vyvíjejícího se práva a není proto ještě uzavřený.
RESTITUČNÍ NÁROK je pak jakýsi druh státem vydané obligace, jež osvědčuje právo restituenta (oprávněné osoby) na vydání náhradního plnění z majetku státu v případě, kdy RESTITUCE tedy návrat do původního stavu již není možná.
Převod RESTITUČNÍCH NÁROKŮ na fyzickou nebo právnickou osobu se realizuje Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou podle §524 Občanského zákoníku a §33 a zákona č.229/91 Sb. ve znění pozdějších novel a dodatků.